• 20080224_10:56
Tak zase uplynul téměř měsíc od posledního záznamu. Zase
sedím v pracovně a zase mám na uších sluchátka. Jen si
tentokrát pouštím do oušek FAITHLESS "salva mea" (tuff
mix) který se mi podařilo konečně sehnat.
Co všechno se změnilo od posledního záznamu? Prakticky
nic. Vše plyne pořád stejně a jen jsem se nějak trochu víc
zamotal do života. A zjišťuji, že jsem na něj čím dál tím
kratší. Trochu mě to děsí, ale z druhé strany uklidňuje -
alespoň nic jiného čekat nemůžu.
Po skutečně dlouhé době jsem si udělal radost a utratil
penízky za CD. Mám tedy doma nové album Bullerbyn, Bruna
Ferrariho, Lakeside X, Moimira Papalescu & the Nihilists a
ještě přibude konečně vytoužena Khoiba. Myslím, že by
David měl ze mě skutečně radost. A je to nášup
poslouchat...
A když už jsem u toho, pustil jsem se do občasného
pouštění písniček na internetovém rádiu. Celé si to
připravuji a pokouším tomu dát hlavu a patu, ale myslím,
že se v tom zamotávám. Uvažoval jsem o nějaké show, ale
myslím, že na to já jsem krátký...
Ostatně jako na vše okolo mého nezvladatelného života.• 20080123_10:30
Dlouho jsem zase nenapsal ani řádek. Je to dáno tím, že
teď jsem trochu stonal. A i když mi ještě není úplně fajn,
tak přeci jen se teď trochu víc soustředím. Soustředím.
Ano. Ale na co. Dostal jsem se do bodu, kdy mne přestává
vše bavit... A nejspíš to není počasím. Trochu mě trápí
zdraví (no jo... trochu víc, já vím) a možná se to celé
odráží do skutečnosti.
A také nám to poslední dobou skřípe doma. Je to jako voda,
která protrhla hráz, valí se do údolí a hrne před sebou
vše. A to vše má k sobě stejně blízko a přitom tak
neuvěřitelně daleko. A přesně jako ta voda, dokud to
má sílu tak se to valí
a ničí.
V neděli jsem konečně složil stromeček do krabice a
odklidil téměř všechny stopy vánoc. A jako každý rok jsem
si při skládání stromku říkal: proč to děláme?
K čemu jsou nám v poslední době vánoce... Jen k tomu aby
se předali čím stále dražší dárky. Aby se na stromek
nevěsili miliony tretek a přitom to nepřineslo ani pořádné
potěšení...
Sním... sním o tom jaké by to bylo kdyby jsem mohl vrátit
čas. Sním a nevede to k ničemu. Když člověk chybu jednou
udělá a měl by možnost ji napravit udělá dvě jiné. Není to
žádná světoborná myšlenka. Je to jen realita, která mne
svírá. Proto vím, že i kdyby jsem čas vrátil, nic se
nezmění a budou tu další drahé vánoce bez skutečného
zahřátí srdce...
• 20080107_11:00
A je po všem. Teda téměř. V pokoji stále stojí a svítí
stromeček a při mé lenosti věřím, že to bude ještě dlouho
trvat, než ho uložím do krabice. Někdy mě napadá, že by
bylo lepší ho ani z té bedny nevybalovat. Někdy si říkám,
že vánoce jsou na nic. Jenomže to si říká asi spousta
lidí.
Nu což... Zůstanu u oblíbeného rčení, nějak bylo a nějak
bude.
Po dlouhé době se snažím užít volna, ale moc se mi to
nedaří. Nějak se mi nedaří nic. Zima sice na chvilku
vyhrála svůj boj s nížinami a napadlo trochu sněhu, ale
nějak to stále není pravá zima a pravé trable. Včera jsem
si připravil svařené víno a chvilku jen tak seděl a koukal
do rudého hrnku. Díval jsem se jak svět rudne a kouří se z
něj... Byl to hřejivý pocit. Všechno jsem hodil za hlavu a
byl jsem vděčný za trochu klidu.
• 20071206_09:36
Tak a Vánoce se nezadržitelně blíží a já začínám být
otrávený. A nelidský. To jsem se dozvěděl v práci od jedné
cestující. Nu ano... vím, že lidé nejsou nadšeni. Nejen ze
zdražení a změn v jízdním řádě. Z druhé strany si všichni
musíme nějak vydělávat.
• 20071203_17:07
Tma zase vyhrála svůj každodenní boj a přikryla zem svým
pláštěm. Vsákla se mezi domy jako krev do vyprahlé země.
Čas se opět více přiblížil moci temných dnů a pomalu
proniká do mého vědomí jako stíny bouře. Zdá se že na něco
čekám... A vím že to je hloupost. Vždy, když nad zemí
přebírá vládu zima, z nepochopitelných důvodů mluvím víc s
někým "tam venku" než sám se sebou. Mluvím k někomu,
jakoby ten někdo dokázal více pomoci se vším s čím si sám
nevím rady.
Ovšem, ruku na srdce... jak nám může pomoci někdo "tam
venku", když nás stejně neposlouchá? Jedno rumunské
přísloví říká: Než se Ioan dostal k pánubohu, rozebrali si
ho svatí. A teď, když ráno začíná tmou a šeří se dřív než
nastane večer, mám pocit, jako by jsi mě nerozebírali jen
svatí, ale i všichni démoni které znám. Přehazují si mne
jako horký brambor a posílají od čerta k ďáblu a od anděla
k mikuláši. Všechny touhy, které mám umírají každé ráno s
novým temným dnem a všechny sny zase s každým delším
večerem.
*.ch
• 20071124_0:15
Na okno se tlačí půlnoc prozářená měsíčním svitem. Sedím u
počítače a tak nějak nemůžu spát. Do ouška mi zpívá Monika
Načeva a já trochu rozjímám - sním. Sním o tom jaké by to
bylo, kdyby na mé straně stálo štěstí. Byl by jsem potom
mladý a bohatý a nebo jen krásně šťastný a žil v
nevědomosti.
Když nad tím tak nějak uvažuji... Co vlastně může pro mne
znamenat nevědomost? To že nebudu znát pravou tvář světa a
jeho zdánlivé netečnosti? Nebo to že budu jen tak někde
sedět a nastavovat slunci tvář? Pak by možná bylo v pohodě
se narodit jen jako nějaký organismus na dne moře. Ten si
tam vlastně také jen tak hoví, nechává se hladit proudem a
nic se ho netýká.
Hloupá myšlenka. Co by jsem potom s takového života měl?
No dobře, teď z něj mám také jenom zmatek a chaos. Ale
ruku na srdce, kdo ten zmatek nemá? Kdo z nás je natolik
šťastný aby ho nic netrápilo? Nevěřím, že se nikoho nic
nedotklo a že nikoho nic nikdy netrápilo.
No nazdar, když to tady tak čtu, připadá mi, že mé
myšlenky jsou černé jako mraky na nebi. Černé a těžké...
*.ch |
