» TEXT » Básně » Myšlenky » Deník

Už nikdy víc nenajdu sílu
Už nikdy víc nevrátím sen
nikdy víc se nenapiju
a přesto cítím svoji lež
Nečekám víc že procitnu
čekám jen že cestu ztratím
nečekám že pochopíš
čekám jen že to skončí

š

Letím jako sníh. Letím a padám
doufám a taji, když se dotýkám
dlaní tvých.
Jsi žár a já to vím,
umírám v tvém obětí
rodím se v očích.
Pak padám k zemi. A letím...

Letím jako první sníh...

Usínáš schoulená v pavoučích sítích,
usínáš - nevnímáš tichý pláč.
Obcházíš v záři medových svící
tvůj stín útočí jak jedovatý had.
Mluvením umlčíš co skrývá se v tobě,
mlčením rozpoutáš vřavu a boje...
Proč tohle děláš, vždyť byla jsi jiná?
Kdo tobě ublížil, že jsi tak mstivá?
Víš, bolí to, bolí, když vidím TVŮJ jazyk
jak jiné dva dělí...

Žárlíš snad na lásku?
Žárlíš snad na ní?
Ta kterou dřívs´ byla
Dávno už není!

Odešla...!

Skleněný zámek a požár oblaků
Zelená klenba stromů a svíčky bílých kaštanů
Kamenné chodby a stíny rezavých rytířů
Sním a kreslím sny na zeď kouskem křídy
Sním a sbírám déšť do kalichů
Je slaný jako moře
Které šumí u mých nohou
Sny se tady lámou, tříští
Jako vlny citů o sklo mého snění