JANA
Česťa. To jméno (a hlavně
nositel toho jména) je synonymem pro mé dětství a
dospívání. Byl neodmyslitelnou součástí a téměř každá
vzpomínka se váže k němu. Na základce jsme byli legendární
dvojice. „Mach a Šebestová“ :-) Toulali jsme se po
přírodě, poslouchali nejdřív Sandru, pak Brontosaury a
nakonec
AG Flek. Fantazírovali jsme kudy jsme chodili. Když nám
bylo 14 – 15, trávili jsme spoustu času na Chebském hradě.
Vstupenka stála 2,- Kčs. Seděli jsme hodiny na hradbách a
vymýšleli příběhy, skoro až scénáře. Na hradě bylo také
letní kino a v srpnu folkový festival Babí léto. Hrad byl
v té době středem našeho života. A pak taky cukrárna
Růžový kopeček, kam jsme vždycky zapadli z hradu, cucali
griotku a sepisovali ty naše nápady (nebo spíš – já jsem
sepisovala Česťovy nápady). Jak tak vzpomínám, vybavuje se
mi spousta dalších míst a zážitků. Koupání na přehradě,
společné běhání a cvičení na zahradě, první vandr (zároveň
poslední)... Česťa byl úžasný kamarád, skvělý společník.
Není žádnej lenoch (tedy nebyl... ale myslím, že to se
nezměnilo), má rád pohyb a akci. Má obdivuhodnou fantazii.
Na rozdíl ode mě je spolehlivý. Je tolerance sama,
vznětlivost nebo urážlivost mu rozhodně nejsou vlastní
(tedy co já pamatuji). Překážky pro něho neexistují,
prostě jsou od toho, aby se překonávaly. Nemám moc hudební
sluch? No a co? To mi nebrání v mixování hudby, kterou mám
rád (s tím experimentoval ještě jako náctiletý, navíc rád
zpíval a učil se hrát na kytaru). Dělá mi čeština
problémy? Jaké problémy? Mám básnické střevo, potřebu
házet myšlenky na papír (promiňte – do počítače...)... tak
to dělám. Na korekci se vždycky někdo najde... Zkrátka
dělá co ho baví. A dělá to dobře. Má rád lidi i zvířata a
troufám si říct, že zvířata i lidi mají rádi jeho. Včetně
mě. A na závěr hádanka: Jsem ženská nebo zvíře? Správná
odpověď: Samozřejmě obojí! A proto ho mám ráda dvojnásob
:-) |
|
|
|
