JANA
Díky další báječné mámě tak
máte možnost nahlédnout do nedaleké
minulosti mého krátkého
života :o)Česťa. To jméno (a
hlavně nositel toho jména) je synonymem
pro mé dětství a dospívání. Byl
neodmyslitelnou součástí a téměř každá
vzpomínka se váže k němu. Na základce
jsme byli legendární dvojice. „Mach a
Šebestová“ :-) Toulali jsme se po
přírodě, poslouchali nejdřív Sandru, pak
Brontosaury a nakonec
AG Flek. Fantazírovali jsme kudy jsme
chodili. Když nám bylo 14 – 15, trávili
jsme spoustu času na Chebském hradě.
Vstupenka stála 2,- Kčs. Seděli jsme
hodiny na hradbách a vymýšleli příběhy,
skoro až scénáře. Na hradě bylo také
letní kino a v srpnu folkový festival
Babí léto. Hrad byl v té době středem
našeho života. A pak taky cukrárna
Růžový kopeček, kam jsme vždycky zapadli
z hradu, cucali griotku a sepisovali ty
naše nápady (nebo spíš – já jsem
sepisovala Česťovy nápady). Jak tak
vzpomínám, vybavuje se mi spousta
dalších míst a zážitků. Koupání na
přehradě, společné běhání a cvičení na
zahradě, první vandr (zároveň
poslední)... Česťa byl úžasný kamarád,
skvělý společník. Není žádnej lenoch
(tedy nebyl... ale myslím, že to se
nezměnilo), má rád pohyb a akci. Má
obdivuhodnou fantazii. Na rozdíl ode mě
je spolehlivý. Je tolerance sama,
vznětlivost nebo urážlivost mu rozhodně
nejsou vlastní (tedy co já pamatuji).
Překážky pro něho neexistují, prostě
jsou od toho, aby se překonávaly. Nemám
moc hudební sluch? No a co? To mi
nebrání v mixování hudby, kterou mám rád
(s tím experimentoval ještě jako
náctiletý, navíc rád zpíval a učil se
hrát na kytaru). Dělá mi čeština
problémy? Jaké problémy? Mám básnické
střevo, potřebu házet myšlenky na papír
(promiňte – do počítače...)... tak to
dělám. Na korekci se vždycky někdo
najde... Zkrátka dělá co ho baví. A dělá
to dobře. Má rád lidi i zvířata a
troufám si říct, že zvířata i lidi mají
rádi jeho. Včetně mě. A na závěr
hádanka: Jsem ženská nebo zvíře? Správná
odpověď: Samozřejmě obojí! A proto ho
mám ráda dvojnásob :-) |
